Největší český skladatel rudolfínské doby, Jiří Rychnovský, se narodil mezi lety 1540 - 1545 snad v Rychnově nad Kněžnou. Pod svými skladbami se podepisoval jako Georgius Richnovinus nebo Richnovicus. Jak se jmenoval původně nevíme (možná Světelský). Jeho život je dodnes z velké části zahalen tajemstvím. Kde nabyl vzdělání, zejména hudebního, není známo, snad na rychnovské škole. Někdy byl také nazýván podorlický „musicus celeber“. V roce 1570 (podle jiných zpráv 1572) získal významné postavení v Chrudimi - byl sem povolán za kantora a správce (rektora) zdejšího literátského kůru. Sňatkem se Salomenou (1572) nabyl velkého domu (č.p. 80/1) na náměstí, který byl pak dlouho nazýván „kantorovský“. Od roku 1573 (podle jiných zpráv 1578) zasedal v městské radě a byl jejím členem až do své smrti. Tehdy byl již známým skladatelem. Jeho tvorba, která vznikala v bezprostředním kontaktu s literátskými bratrstvy, se postupně šířila po celých Čechách. Skládal např. pro literáty v Hradci Králové, Klatovech, Rokycanech nebo Sedlčanech, což nám dokládají tamní dochované graduály i hlasové knihy. Rychnovský se podílel také na tvorbě dvoudílného královéhradeckého kancionálu (1585 -1604), v jehož druhém díle miniaturně vymaloval spoluměšťan a spolukonšel Rychnovského chrudimský malíř M. Radouš notaci krátkého čtyřhlasého žalmu „Decantabat populus laudem“, což dnes představuje jediné hlasově kompletně dochované dílo J. Rychnovského v jednom prameni. Ostatní skladby jsou roztroušené po hlasech v různých kancionálech a hlasových knihách. Vztah mezi Rychnovským a M. Radoušem byl velmi úzký a přátelský - malíř mj. vymaloval do zmíněného hradeckého kancionálu vedle své i podobiznu svého muzikantského přítele. Do jaké míry se podílel Rychnovský na tomto kancionálu nelze přesně určit. Je celkem pravděpodobné, že Rychnovský pro tento kancionál skladby pouze vybíral. Do dodnes dochovaných chrudimských graduálů také skladatelsky nikterak nezasahoval!

Jeho dílo znamená vrchol české kontrapunktické školy předbělohorské doby. Byl mistrem ryzí polyfonie i zpěvné melodiky. Vlivem pobělohorských událostí a možná i pozdějších josefínských reforem byla řada pramenů Rychnovského skladatelské tvorby nenávratně zničena. Ve 20. stol. se podařilo některá díla postupně z různých pramenů zkompletovat. Jsou to zejména rozsáhlá pětihlasá latinská liturgická (novokališnická) díla, jako např. Mše (officium) k uctění Marie Magdaleny (části: Introit, Kyrie, Gloria, Alleluja, Prosa, Patrem, Sanctus, Benedictus, Miserere), podobně Vánoční mše „Quem vidisti pastores“, která mj. obsahuje rozsáhlé české moteto „Znamenaj křesťan věrný“, dále také Mše k Duchu svatému nebo Officium Dedicationis templi. Většina děl, pokud se vůbec dochovala, zůstává zatím v torzech. Jiří Rychnovský zemřel roku 1615 (podle některých pramenů roku 1616) v Chrudimi.

Z potomků známe dva syny, Jana a Václava. Soukeník Jan zasedal po otci v městské radě (1616-1622), po Bílé hoře nechtěl přestoupit na katolickou víru, prodal dům i role a zřejmě roku 1626 odchází do exilu. Syn Václav zdědil po otci veliké hudební nadání. Narodil se kolem roku 1577 v Chrudimi. Hudebně jej zřejmě vzdělal otec. Největší jeho láskou byly varhany! Často byl zván do různých měst, aby přispěl svým uměním k lesku slavností a různých obřadů. Roku 1599 se stal varhaníkem v kostele sv. Jindřicha na Novém Městě Pražském. Byl varhanním virtuosem skvělé pověsti (jeho umění opěvoval např. humanista Jan Campanus Vodňansky). 20 září 1606 však náhle zemřel v Českém Brodě, den po svém varhanním koncertě. Jeho přátelé usuzovali, že byl otráven závistivci.