Narodil se 17. listopadu 1912 v Hrochově Týnci v rodině varhaníka a kapelníka Karla Židka. Základy ve hře na housle (od 7 let) a varhany (od 9 let) získal od svého otce a již v 11 letech hrával na varhany při bohoslužbách v Moravanech. Posléze navštěvoval také 2 roky hudební školu v Pardubicích. V letech 1928 – 1932 studoval na varhanním oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze. Zde v této době hrával na mnoha pražských kůrech a pokoušel se již o kompozici. Mimo to si přivydělával jednak soukromým vyučováním a jednak hrou v němém biografu. Po absolutoriu konzervatoře působí (1932 – 1937) jako ředitel kůru v Heřmanově Městci a účastní se zde horlivě, tehdy velice bohatého, hudebního života.

Roku 1937 přijal Karel Židek místo ředitele kůru v Chrudimi (po Marii Kuchynkové) a v tomto povolání setrval až do sklonku života. Chrámovou hudbu zde zveleboval nejen svými díly, ale od r. 1947 začíná pořádat v arciděkanském chrámu řadu duchovních koncertů, na kterých účinkoval nejen jako varhanní virtuos a doprovazeč, ale i jako dirigent chrámového sboru, případně orchestru. Na těchto produkcích s ním pak spolupracovalo mnoho místních hudebníků a zpěváků. Některé koncerty byly opakovány i na jiných místech. První koncert se konal 19. června 1947 k uctění ostatků sv. Vojtěcha. R. 1953 byly však tyto koncerty pod politickým tlakem zastaveny. Poslední 35. duchovní koncert se konal na den sv. Cecílie, patronky hudebníků, 22. listopadu 1953. Od srpna do prosince 1968 proběhlo podobným způsobem 15 tzv. varhanních matiné. V letech 1981 a 1982 byly uskutečněny 2 duchovní koncerty vždy v srpnu o chrudimské „Salvátorské“ pouti. Při svém životním jubileu r. 1982 byl Židek za své zásluhy o rozkvět církevní hudby jmenován čestným konzistorním radou Královéhradecké diecéze.

Své varhanní umění (znamenitý improvizátor a interpret romantické literatury) byl po dlouhá léta nucen prezentovat na jednomanuálovém prozatímním nástroji z r. 1947. Když bylo v 90. letech přistoupeno k rekonstrukci a dostavbě chrudimských varhan, obnovil Židek pořádání duchovních koncertů (celkem 20) se sbírkami na pomoc varhanám. Celou stavbu pak velmi pečlivě sledoval, ale na dokončený nástroj si již nezahrál…

Mimo povinností ředitele kůru, působil K. Židek v Chrudimi mnoho let jako sbormistr pěveckého sboru Slavoj (před tím ženského sboru Smetana), dirigent Chrudimské filharmonie a dechového orchestru a v neposlední řadě člen Chrudimského kvarteta. Od r. 1973 do r. 1993 zajišťoval také varhanní produkci při Sboru pro občanské záležitosti na tehdejším MNV (hlavně svatební obřady).

V lednu 1976 měla být v televizi hodinová relace o Chrudimi, kde mělo vystoupit mj. Chrudimské kvarteto a Slavoj. „Shora“ však přišel požadavek (zřejmě okresní výbor KSČ), že v televizi nesmí vystoupit Karel Židek, jakožto člověk, který hraje v kostele na varhany. Ten pak takřka okamžitě přerušil téměř veškerou kulturní činnost v Chrudimi, kterou předtím rozvíjel bezmála 40 let, a věnoval se nadále pouze církevní službě, kompozici a rozsáhlé pedagogické činnosti.

Již od dob konzervatoře si K. Židek přivydělával vyučováním na hudební nástroje, což později v Chrudimi, zejména v době, kdy zde ještě nebyla hudební škola, dosáhlo netušených rozměrů. Soukromě vyučoval hlavně hru na varhany, piano a housle, později (v šedesátých letech) vyučoval na zdejší LŠU převážně dechové nástroje a vedl zde několik žákovských těles. Mnozí z jeho žáků se stali později profesionálními hudebníky – např. Blanka Kurzová, Václav a Bohumír Rabasovi, Karel Paukert, synovec Josef Židek, Marie Fibichová, Ludmila Štěpánová, Jan Sedmík, Eva Marešová – Hajnová, Daniela Kosinová aj. Ještě ve svých 80 letech učil 5 žáků na varhany.

Pro pozdější, nejen chrudimské, generace zanechal dílo, čítající přes 120 opusových čísel. Největší počet zaujímá církevní - liturgická tvorba (10 mší, sbory, sólové vložky, písně apod.). Zde snad nejvrcholnějším dílem je slavnostní Missa in honorem Sanctissimi Salvatoris op. 79 (dnes se tradičně provozuje vždy při chrudimské „Salvátorské“ pouti) nebo Slavnostní česká mše, op. 101 na „nový liturgický text“ (1969). Velmi oblíbené a často provozované jsou mj. 2 české vánoční mše, slavnostní vánoční fanfáry („Narodil se Kristus Pán“) a varhanní vánoční preludia. Ostatní skladby komponoval K. Židek jednak pro své žáky, přátele nebo pro tělesa, která vedl (např. Krkonošská suita pro smyčcový kvartet, instrumentovaná později pro symf. orchestr, různé pochody, intermezza, tance, sbory a podobně…). Řadu svých děl také vydal tiskem, vlastním nákladem.

Zajímavou kompoziční a aranžérskou činnost rozvíjí také syn K. Židka, Petr Židek (*1942), chrudimský rodák, flétnista, absolvent konzervatoře v Kroměříži, dlouholetý hudební pedagog – od r. 1978 do r. 2006 ředitel ZUŠ J. N. Filcíka Chrast, který se také mnoho let všestranně účastnil chrudimského hudebního života. Skladatelská činnost Petra Židka dosahuje v současnosti počtu bezmála 200 opusových čísel. Těžištěm tvorby je zejména komorní hudba a skladby pro děti, z nichž již byla řada vydána tiskem a postupně se šíří po celé naší vlasti, což je patrné např. na mnohých soutěží základních uměleckých škol. Vedle toho je mj. již mnoho let dirigentem „Orchestru Akordeon Hradec Králové“.

Po Karlu Židkovi (zemřel v Chrudimi 24. června 2001) působí jako ředitel kůru jeho vnuk, autor této knihy, který je mj. zakladatelem hudební společnosti Salvátor – Chrudim, o.s., jež spolu s chrudimským arciděkanstvím pořádá v současnosti téměř každý měsíc duchovní koncerty. Varhanní službu dnes vykonávají v katolických kostelech také studenti Pardubické konzervatoře - Ing. Petr Špáta a Kateřina Jirešová.